Stát přenáší na jednoho plátce DPH zodpovědnost za chování jiného plátce DPH. Příjemce plnění totiž ve vymezených případech, kterých postupně, jak je stát neschopen zajistit výběr daní, přibývá, ručí za to, že dodavatel odvede DPH z tohoto plnění (§ 109 ZDPH). To znamená, že mu stát, pokud shledá naplnění podmínek ručení, vyměří odvod DPH za dodavatele, i když příjemce svému dodavateli uhradí přijaté plnění včetně DPH. Příjemce pak hradí DPH 2x.
Příjemce plnění ručí, pokud v okamžiku uskutečnění plnění věděl nebo měl vědět, že:
- daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena
- plátce, který uskutečnil toto zdanitelné plnění nebo obdržel úplatu na takové plnění se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit
- dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.
Příjemce plnění ručí dále, pokud je úplata za toto plnění
- bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny
- poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo
- poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně.
Příjemce plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění i v případě, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. Příjemce plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty.
Uvedené podmínky aktuálně platí počínaje rokem 2014. Důkazní břemeno je zde na správci daně, což by na první pohled příjemce plnění ochraňovalo, že nemusí prokazovat opak. Z daňových řízení jsou však zkušenosti takové, že si správci daně z dokazováním moc těžkou hlavu nedělají, takže ve výsledku je to často ručící plátce, který musí pracně a zdlouhavě dokazovat, že podmínky pro ručení nenastaly. Ustanovení má dopadat především na řetězce spřízněných firem, spolčených za účelem získání neoprávněného odpočtu DPH.
Plátce, který má obavy, aby na něj povinnost ručení nedopadla, může problému předejít tak, že využije možnost DPH z problémového plnění hradit přímo správci daně místo rizikovému dodavateli.