Mzda je příjmem, který jako jiné příjmy podléhá dani z příjmů fyzických osob. Tato daň je srážena ve dvou verzích:
- zálohová
- srážková podle tzv. zvláštní sazby daně
Srážková daň se použije u mzdy, která splňuje současně tyto podmínky:
- jde o mzdu, vyplácenou zaměstnavatelem se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky nebo o příjmy, vyplácené zaměstnavatelem se sídlem nebo bydlištěm mimo území České republiky, který má ale na území České republiky stálou provozovnu
- jde o příjem, který před zvýšením o částku odpovídající pojistnému na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistnému na všeobecné zdravotní pojištění, které je z těchto příjmů podle zvláštních právních předpisů povinen platit zaměstnavatel, u téhož zaměstnavatele nepřesáhne za kalendářní měsíc určitou částku (od roku 2004 je touto částkou 5 000 Kč)
- jde o příjem ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, nebo o tzv. funkční požitky
- zaměstnanec u zaměstnavatele nepodepsal prohlášení poplatníka
Ve všech ostatních případech je uplatněna daň zálohová.
Sazba daně srážkové je dlouhodobě 15%. Daň zálohová koresponduje s daní z příjmů fyzických osob z ostatních příjmů. V současné době je tato daň rovná ve výši 15%, v minulosti byla ovšem uplatňována progresivně od 12% do 32% podle výše příjmů; do budoucna se opět uvažuje o návratu k progresivním sazbám.
Mezi daní zálohovou a srážkovou je zásadní rozdíl:
- příjem,z něhož je daň vybíraná srážkou je zdaněn definitivně a již se nepřipočítává k celkovým příjmům poplatníka. Toto je důležité v době, kdy je daň progresivní, neboť součtem všech příjmů se zvyšuje základ daně a tím i samotná daň.
- daň zálohová již pojmově říká, že se jedná o zálohu, která bude definitivně vyúčtována poskočení roku ze všech příjmů poplatníka. Mzda, ze které je vybírána zálohová daň, se sčítá s ostatními příjmy poplatníka.
Velmi často vysvětlujeme klientům, jakou sazbu použít, protože velmi záleží na zaměstnanci a struktuře jeho příjmů. Použití srážkové daně lze totiž částečně ovlivnit. Pro některé poplatníky je výhodná, pro některé zase nevýhodná.
Srážková daň je výhodná, pokud má poplatník jiný základní příjem, kde vyčerpá své daňové slevy. Pak je obecně vhodné pro další příjem, splňující podmínky, použít srážkovou daň. Tento další příjem se pak nepřipočítává k příjmům ostatním a nezvyšuje tak daňovou progresi (pokud existuje). Typicky se jedná o zaměstnance, který si kromě svého hlavního zaměstnání přivydělává brigádou.
Naopak pro poplatníka, která nemá jinde příjem, je srážková daň nevýhodná, neboť´zde nelze uplatnit daňové slevy (protože není podepsáno prohlášení). Typicky se jedná o studenta, která má jen jeden malý příjem z brigády. V některých případech se ovšem nedá rozhodnutím daň optimalizovat. Např. poplatník, který má dvě brigády ve výši splňující podmínku pro srážkovou daň, v jedné z nich prohlášení podepíše (ovšem nevyužije své daňové slevy), ale ve druhé pak již podepsat prohlášení nemůže.