Blog

Ručení za DPH

Stát přenáší na jednoho plátce DPH zodpovědnost za chování jiného plátce DPH. Příjemce plnění totiž ve vymezených případech, kterých postupně, jak je stát neschopen zajistit výběr daní, přibývá, ručí za to, že dodavatel odvede DPH z tohoto plnění (§ 109 ZDPH). To znamená, že mu stát, pokud shledá naplnění podmínek ručení, vyměří odvod DPH za dodavatele, i když příjemce svému dodavateli uhradí přijaté plnění včetně DPH. Příjemce pak hradí DPH 2x.

Příjemce plnění ručí, pokud v okamžiku uskutečnění plnění věděl nebo měl vědět, že:

  • daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena
  • plátce, který uskutečnil toto zdanitelné plnění nebo obdržel úplatu na takové plnění se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit
  • dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.

Příjemce plnění ručí dále, pokud je úplata za toto plnění

  • bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny
  • poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo
  • poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž překročení je stanovena povinnost provést platbu bezhotovostně.

Příjemce plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění i v případě, pokud je v okamžiku jeho uskutečnění o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je nespolehlivým plátcem. Příjemce plnění, které spočívá v dodání pohonných hmot distributorem pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty, ručí také za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku jeho uskutečnění není o poskytovateli zdanitelného plnění zveřejněna způsobem umožňujícím dálkový přístup skutečnost, že je registrován jako distributor pohonných hmot podle zákona upravujícího pohonné hmoty.

Uvedené podmínky aktuálně platí počínaje rokem 2014. Důkazní břemeno je zde na správci daně, což by na první pohled příjemce plnění ochraňovalo, že nemusí prokazovat opak. Z daňových řízení jsou však zkušenosti takové, že si správci daně z dokazováním moc těžkou hlavu nedělají, takže ve výsledku je to často ručící plátce, který musí pracně a zdlouhavě dokazovat, že podmínky pro ručení nenastaly. Ustanovení má dopadat především na řetězce spřízněných firem, spolčených za účelem získání neoprávněného odpočtu DPH.

Plátce, který má obavy, aby na něj povinnost ručení nedopadla, může problému předejít tak, že využije možnost DPH z problémového plnění hradit přímo správci daně místo rizikovému dodavateli.

Napsáno 24. 3. 2011 v kategorii Daně, DPH

Jednatel a pracovní smlouva

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 09.12.2010, č.j. 3 Ads 119/2010-58 potvrzuje dřívější rozsudky Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 962/200 a 21 Cdo 737/2004. Podle těchto judikátů nemůže jednatel s.r.o. uzavřít pracovní smlouvu na činnost ředitele této společnosti. Taková pracovní smlouva je absolutně neplatná.

Judikát konstatuje, že: …statutární orgán provádí právní úkony směrem dovnitř společnosti (činí právní úkony v pracovněprávních vztazích jménem zaměstnavatele, provádí jmenování a odvolání do funkcí, jež se tímto způsobem obsazují). Samotná okolnost, zda statutární orgán provádí úkon směrem dovnitř společnosti nebo navenek (jako jednatel či jako pověřenec „obchodním vedením společnosti“), nic nemění na tom, že jedná jako statutární orgán a že tato činnost není druhem práce ve smyslu ustanovení § 29 odst. 1 písm. a) zák. práce. Právní předpisy ani povaha společnosti s ručením omezeným nicméně nebrání tomu, aby jiné činnosti (odlišné od výkonu funkce jednatele) vykonávaly fyzické osoby pro obchodní společnost na základě pracovněprávních vztahů“.

Důsledkem judikátu pak je, že ředitel společnosti nemá nárok na nemocenské a důchodové pojištění z titulu absolutně neplatné pracovní smlouvy. Pokud je současně jednatelem s.r.o., na nemocenské pojištění nemá nárok, na důchodové pojištění by pak měl mít nárok z titulu činnosti jednatele, pokud je jeho výše příjmů dostatečně vysoká. Členové statutárních orgánů akciových společností jsou na tom hůř: kromě nemocenského pojištění nemají nárok ani na pojištění důchodové.

Rozsudek Nejvyšího správního soudu je v současné době (únor 2011) předmětem ústavní stížnosti. Výsledek však nelze předvídat. Stejně tak je momentálně obtížné vyvodit ze současné situace nějaký smysluplný definitivní závěr, který přežije následující vývoj.

Dovolujeme si tedy doporučit následující: historii zatím nechat být a vyčkat výsledku ústavní stížnosti. Pokud má jednatel či člen statutárních orgánů pracovní smlouvu s popsanou náplní práce, je vhodné, ba nutné, ji okamžitě zrušit a řídící činnost vykonávat v obchodně právním rámci jako jednatel či člen statutárního orgánu.

Napsáno 11. 2. 2011 v kategorii Mzdy, Ostatní

Zaměstnavatelé a sociální pojištění

Zaměstnavatelé s méně, než 26 zaměstnanci, si mohou od roku 2011 zvolit mezi dvěma režimy odvodu sociálního, resp. nemocenského pojištění za své zaměstnance. Přečíst celý článek »

Napsáno 5. 1. 2011 v kategorii Mzdy

Pozdní podání daňového tvrzení

S platností od 01.01.2010 bude správce daně podle §250 DŘ automaticky uplatňovat pokutu za pozdní podání jakéhokoliv daňového tvrzení. Z niže uvedeného ustanovení zákona vyplývá, že pokuta je nejméně 500 Kč. Sankce je automatická a nelze žádat o její prominutí. Bude tedy třeba dávat větší pozornost na termíny podání.

§250 DŘ

    1. Daňovému subjektu vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li daňové přiznání nebo dodatečné daňové přiznání, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši
      1. 0,05 % stanovené daně za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daně,
      2. 0,05 % stanoveného daňového odpočtu za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanoveného daňového odpočtu, nebo
      3. 0,01 % stanovené daňové ztráty za každý následující den prodlení, nejvýše však 5 % stanovené daňové ztráty.
    2. Plátci daně vzniká povinnost uhradit pokutu, nepodá-li hlášení, vyúčtování, následné hlášení nebo dodatečné vyúčtování, ačkoliv měl tuto povinnost, nebo učiní-li tak po stanovené lhůtě, a toto zpoždění je delší než 5 pracovních dnů, ve výši 0,05 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést za každý následující den prodlení, nejvýše však 0,5 % z celkové částky daně, kterou byl povinen v hlášení nebo vyúčtování uvést.
    1. Pokud by částka vypočtená podle odstavce 1 nebo 2 byla nižší než 500 Kč, činí výše pokuty za opožděné tvrzení daně 500 Kč.
    1. Maximální výše částky vypočtené podle odstavce 1 nebo 2 nesmí být vyšší než 300 000 Kč.
    1. O povinnosti platit pokutu rozhodne správce daně platebním výměrem a současně ji předepíše do evidence daní. Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne oznámení platebního výměru.
Napsáno 3. 1. 2011 v kategorii Daně

Úrok z prodlení

Podle ust. § 252/2 DŘ, platného od 1. 1. 2011, se úrok z prodlení počítá až od pátého dne prodlení po dni splatnosti daně. Stávající úprava dne úhrady daně zůstává beze změny. Tato změna v podstatě znamená, že daňový subjekt může opět beztrestně uhradit daň až v poslední den lhůty pro podání přiznání, protože čtyři dny na bankovní převod stačí. Tím zmizí problematická úprava, platná od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2010, kdy se měla daň platit v podstatě dva dny před lhůtou pro podání přiznání.

Napsáno 20. 12. 2010 v kategorii Daně

Zkratky a termíny

V našich blozích používáme zkratky a termíny, které zde prezentujeme abecedně seřazené.

DPH – daň z přidané hodnoty

DUZP – den uskutečnění zdanitelného plnění

Daňové tvrzení – daňové přiznání, hlášení nebo vyúčtování. Jedná se o jakékoliv podání, kde je vypočtena nějaká dań, viz §1/3 DŘ

DŘ – zákon č. 280/2009 Sb. – daňový řád v platném znění. Platí od 01.01.2011.

JČS – jiný členský stát Evropské Unie (mimo ČR)

OSSZ – okresní (městská, Pražská) správa sociálního zabezpečení

OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná

Reverse charge – postup, kdy DPH odvádí odběratel místo dodavatele. Používá se při např. u poskytovaných plnění mezi členy EU

ZDNem – zákon č. 338/1992 Sb. – o daních z nemovitostí v platném znění

ZDP – zákon č. 586/1992 Sb. – o daních z příjmů v platném znění

ZDPH – zákon č. 235/2004 Sb. – o dani z přidané hodnoty v platném znění

ZP – zákon č. 262/2006 Sb. – zákoník práce

ZPOJSZ – zákon č. 589/1992 Sb. – o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti

ZPOJZP – zákon č. 592/1992 Sb. – o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění

ZSDP – zákon č. 337/1992 Sb. – zákon o správě daní a poplatků v platném znění. Platí do 31.12.2010.

Napsáno 20. 12. 2010 v kategorii Ostatní

Náležitosti daňového dokladu

Revize II. 11.01.2012

Daňový doklad musí obsahovat předepsané náležitosti. Daňový doklad vystavují plátci DPH a náležitosti jsou dány zákonem č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty (ZDPH). Daňový dokladů je více druhů, povšimněme si těch nejběžnějších, které plátci daně vystavují:

  1. daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku
  2. daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko
  3. daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu
  4. daňové doklady při vývozu zboží
  5. daňový doklad v režimu přenesení daňové povinnosti
  6. zjednodušený daňový doklad

V praxi mohou některé níže požadované náležitosti působit problém, zejména odkazy na ustanovení ZDPH, příp. předpisu Evropských společenství. Nelze paušálně nabídnout schemata těchto odkazů, neboť velmi záleží na druhu plnění a na obou stranách obchodního případu. Na druhé straně jsme se dosud u tuzemských finančních úřadů nesetkali s tím, že by chybějící nebo neúplné náležitosti představovaly zásadní problém. I obdobné daňové doklady, vystavované plátci z jiných členských států EU, často některé náležitosti, zejména odkazy na předpisy, nemají.

1. Daňový doklad při dodání zboží, převodu nemovitosti nebo poskytnutí služby – §28 odst. 2 ZDPH

Běžný daňový doklad musí obsahovat:

  1. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění,
  2. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
  3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,
  4. daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem,
  5. evidenční číslo daňového dokladu,
  6. rozsah a předmět plnění,
  7. datum vystavení daňového dokladu,
  8. datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,
  9. jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně,
  10. základ daně,
  11. základní nebo sníženou sazbu daně nebo sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona,
  12. výši daně zaokrouhlenou na nejbližší měnovou jednotku v oběhu, popřípadě uvedenou v haléřích.

2. Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko – §33 odst. 2 ZDPH

Daňový doklad při poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko musí obsahovat:

  1. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který poskytuje službu,
  2. daňové identifikační číslo plátce, který poskytuje službu,
  3. název, sídlo nebo místo podnikání osoby, které je služba poskytována,
  4. daňové identifikační číslo osoby, které je služba poskytována, včetně kódu země,
  5. evidenční číslo daňového dokladu,
  6. rozsah a předmět poskytované služby,
  7. datum vystavení daňového dokladu,
  8. datum uskutečnění služby nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,
  9. základ daně,
  10. odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, podle kterého je místo plnění mimo tuzemsko,
  11. pokud je daň ve státě, ve kterém se nachází místo plnění, povinna přiznat a zaplatit osoba, které je služba poskytována, sdělení o této skutečnosti, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství, nebo s jiným odkazem, podle kterého je osobou povinnou přiznat a zaplatit daň osoba, které je služba poskytnuta.

Příklad poznámky podle odst. j) a k):
Místo plnění je podle §9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb. v Německu.
Daň je povinen podle čl.196 směrnice EU č. 2006/112/ES odvést odběratel.

3. Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu – §34 odst. 3 ZDPH

Daňový doklad při dodání zboží do jiného členského státu musí obsahovat:

  1. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění,
  2. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
  3. název, sídlo nebo místo podnikání pořizovatele,
  4. evidenční číslo daňového dokladu,
  5. daňové identifikační číslo pořizovatele, včetně kódu země,
  6. rozsah a předmět plnění,
  7. datum vystavení daňového dokladu,
  8. datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí platby, podle toho, který den nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,
  9. jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně,
  10. základ daně,
  11. sdělení, že se jedná o plnění osvobozené od daně, s odkazem na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropských společenství, nebo s jiným odkazem uvádějícím, že se jedná o plnění osvobozené od daně.

4. Daňové doklady při vývozu zboží – §30 odst. 4 ZDPH

Daňovým dokladem při vývozu zboží je:

  1. písemné rozhodnutí celního orgánu o vývozu zboží do třetí země, kterým je celním orgánem potvrzen výstup zboží z území Evropského společenství,
  2. písemné rozhodnutí celního orgánu o umístění zboží do svobodného pásma nebo svobodného skladu v tuzemsku.

5. Daňový doklad v režimu přenesení daňové povinnosti – §92a odst. 2 ZDPH ve spojení s §28 odst. 2 ZDPH

Daňový doklad v režimu přenesení daňové povinnosti musí obsahovat:

  1. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje plnění,
  2. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje plnění,
  3. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání osoby, pro kterou se uskutečňuje plnění,
  4. daňové identifikační číslo, pokud je osoba, pro kterou se uskutečňuje plnění, plátcem,
  5. evidenční číslo daňového dokladu,
  6. rozsah a předmět plnění,
  7. datum vystavení daňového dokladu,
  8. datum uskutečnění plnění nebo datum přijetí úplaty, a to ten den, který nastane dříve, pokud se liší od data vystavení daňového dokladu,
  9. jednotkovou cenu bez daně, a dále slevu, pokud není obsažena v jednotkové ceně,
  10. základ daně,
  11. základní nebo sníženou sazbu daně
  12. informaci, že podle ust. §92a odst. 2 ZDPH je povinen výši daně doplnit a přiznat plátce, pro kterého je plnění uskutečněno.

6. Zjednodušený daňový doklad – §28 odst. 3 a 4 ZDPH

Zjednodušený daňový doklad je možno vystavit jen tehdy, je-li částka za zdanitelná plnění včetně daně nejvýše 10 000 Kč. Zjednodušený daňový doklad nelze vystavit v případě prodeje zboží, které je předmětem spotřební daně z lihu a tabákových výrobků, za jiné než pevné ceny pro konečného spotřebitele.

Zjednodušený daňový doklad musí obsahovat:

  1. obchodní firmu nebo jméno a příjmení, popřípadě název, dodatek ke jménu a příjmení nebo názvu, sídlo nebo místo podnikání plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
  2. daňové identifikační číslo plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění,
  3. evidenční číslo daňového dokladu,
  4. rozsah a předmět zdanitelného plnění,
  5. datum uskutečnění zdanitelného plnění nebo datum přijetí úplaty, podle toho, který den nastane dříve,
  6. základní nebo sníženou sazbu daně,
  7. částku, kterou plátce získal nebo má získat za uskutečňované zdanitelné plnění celkem.
Napsáno 17. 11. 2010 v kategorii Daně

Účetní závěrka a obchodní rejstřík

Podle ust. §38i odst. 1 písm. c) obchodního zákoníku sbírka listin obchodního rejstříku má obsahovat (mimo jiné) i: „výroční zprávy, řádné, mimořádné a konsolidované účetní závěrky, pokud nejsou součástí výroční zprávy, vyžaduje-li jejich vyhotovení tento zákon nebo zvláštní právní předpis, návrh rozdělení zisku a jeho konečná podoba nebo vypořádání ztráty, pokud nejsou součástí řádné účetní závěrky, zpráva auditora o ověření účetní závěrky, zprávu o vztazích mezi propojenými osobami podle §66a odst. 9 ; na listině obsahující rozvahu (bilanci) musí být uvedeny také identifikační údaje osob, které ji podle zákona ověřují“.

Tato povinnost se týká výhradně těch subjektů, které jsou zapsány v obchodním rejstříku. Po schválení roční účetní závěrky je třeba tuto závěrku vložit na obchodní rejstřík, a to výhradně elektronickou formou. Stačí zaslat příslušné soubory mailem na adresy, které lze nalézt na www.justice.cz. Pro naše klienty, kterým vedeme účetnictví, tuto službu zajišťujeme sami.

První závěrka, která měla být do sbírky listin vložena, je závěrka za rok 1996. Lze doporučit, aby se každý na internetu na www.justice.cz podíval, zda jsou ve sbírce listin všechny listiny, které tam být mají. Úřady pomalu začínají tyto povinnosti kontrolovat a (jak jinak) sázet pokuty.

Napsáno 5. 11. 2010 v kategorii Účetnictví a evidence

Místo výkonu práce zaměstnance

Podle ust. §34 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je jednou z povinných součástí pracovní smlouvy místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána. Z dikce zákona lze dovodit, že míst výkonu práce může být více, nejen jedno. Podle našeho názoru navíc musí být tato místa výkonu práce přesně specifikována. Nelze je stanovit obecně, např. všechny provozovny zaměstnavatele. Důvod spatřujeme v tom, že na těchto místech se musí obě strany pracovní smlouvy dohodnout předem, což u nepřesně stanovených míst nelze předem splnit.

Ust. §34 odst. 2 zákoníku práce navíc definuje pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad, které, pokud není specifikováno, je shodné s místem výkonu práce. Toto pracoviště může tedy být odlišné od místa výkonu práce.

Obecně lze doporučit obě tato místa sloučit. V případě, že zaměstnanec má bydliště v jiné obci, než místo výkonu práce, pak je vhodné jako pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad stanovit místo bydliště. Zjednoduší se tak definování pracovní cesty.

Pokud je v pracovní smlouvě dohodnuto více míst výkonu práce, vidíme problém v tom, zda je cesta z jednoho místa výkonu práce do jiného pracovní cestou. V této souvislosti považujeme za vhodné dát do pracovní smlouvy jediné místo výkonu práce.

Napsáno 19. 10. 2010 v kategorii Mzdy

Pracovní cesta zaměstnance

Podle ust. §42 odst. 1 zákoníku práce se pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce a to s jeho souhlasem. Z uvedeného vyplývá, že zaměstnavatel musí zaměstnance vyslat (a tedy o cestě vůbec vědět), zaměstnanec musí souhlasit a cestovat k výkonu práce jinam než do obce jeho pravidelného místa výkonu práce. Cesta s místa bydliště do pravidelného místo výkonu práce není tedy pracovní cestou.

Důležité je také určení místa začátku cesty. Z ust. §43 odst. 2 zákoníku práce lze dovodit, že místem začátku cesty může být tzv. pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad. Toto místo je vhodné sjednat přímo v pracovní smlouvě, příp. v jejím dodatku.

Určení, zda se jedná o pracovní cestu, má svůj význam. Jde o to, kdo nese náklady této cesty a případné následky, pokud během cesty dojde k nehodě. V případě pracovní cesty náklady nese zaměstnavatel, v ostatních případech pak zaměstnanec.

Podle našeho názoru není zcela jasné, jakou cestou je přesun zaměstnance z jednoho místa výkonu práce do druhého. Z definice se zdá, že se o pracovní cestu nejedná. Z opačného pohledu se předchozí závěr zdá absurdní.

Napsáno 19. 10. 2010 v kategorii Mzdy