Stravenky dnes často používají zaměstnavatelé, kteří sami neprovozují vlastní stravovací zařízení. Stravenka je pak příspěvkem zaměstnavatele k tomu, aby zaměstnanci mohli během pracovní doby využít stravování u cizích subjektů.
Velmi často je diskutováno, kdy a jak stravenky použít. Stravenka sama o sobě není to, co je daňově účinné. Sama o sobě je pouhou ceninou. Pokud není využita v souladu se zákonem, nenastane pro zaměstnavatele požadovaný účinek – daňový náklad.
Aktuální zákonné podmínky podle §24/2/j/4 ZDP:
- zaměstnanec musí odpracovat na směně alespoň 3 hodiny
- zaměstnanec nesmí současně se stravenkou mít nárok na stravné při pracovní cestě
- nákladem zaměstnavatele je max. 55% ceny jídla a současně max. 70% stravného, stanoveného pro pracovní cestu kratší, než 12 hodin
- pokud délka směny s povinnou přestávkou v práci překročí 11 hodin, má zaměstnanec nárok na další stravenku
Z uvedeného vyplývá, že hodnota stravenky je daňově účinná tehdy a jen tehdy, je-li použita na stravování během pracovní směny; zaměstnanec tedy musí být přítomen v práci. Má-li např. náhradní volno, nebo není přítomen v práci z jiných důvodů, není splněna podmínka na stravenku, ať už je psáno na různých webech cokoliv.
Další podmínkou, která vyplývá pouze ze souvislostí a z logiky věci je, že stravenku musí zaměstnanec dostat předem, aby ji vůbec mohl využít pro úhradu stravy. Nelze tedy dávat stravenky zpětně, protože jejich použití pak neodpovídá zákonnému rámci.
Na stravenku není právní nárok, zaměstnavatel ji poskytuje dobrovolně.