Zaměstnavatelé s méně, než 26 zaměstnanci, si mohou od roku 2011 zvolit mezi dvěma režimy odvodu sociálního, resp. nemocenského pojištění za své zaměstnance.
Varianty podle ust. § 7/1/a ZPOJSZ (rozdíl obou variant je ve výši nemocenského pojištění:
- 25 % z vyměřovacího základu
- 26 % z vyměřovacího základu, přičemž se odvod pojistného snižuje o polovinu vyplacených nemocenských
Výběr varianty 2 musí zaměstnavatel podle ust. § 7/2 ZPOJSZ) oznámit příslušné OSSZ do 20. ledna roku, pro který si variantu vybral. K pozdějšímu oznámení nebude přihlédnuto. Pokud si zaměstnavatel nevybere variantu 2, bude platit automaticky podle varianty 1.
Výběr ze dvou variant sazeb pojistného má ten smysl, že zaměstnavatel, který si vybral variantu 2, je oprávněn podle ust. § 9/2 ZPOJSZ ponížit odvod pojistného o jednu polovinu náhrad mzdy, které je povinen podle ust. § 192/1 ZP vyplatit svým zaměstnancům z důvodu nemoci v prvních dvou (v letech 2011 až 2013 třech) týdnech.
Rozdíl 1 procentního bodu v pojistném (fakticky bude zaměstnavatel ve variantě 2 odvádět o 4 % vyšší pojistné, než ve variantě 1) se na první pohled nezdá být podstatný. Případná vratka poloviny vyplacených nemocenských teoreticky může být zajímavá.
Podle našich výpočtů u klientů s nejvyšším počtem neschopenek se však ani v jednom případě varianta 2 neukázala výhodná, i když jsme vyplacené náhrady mezd počítali na tři týdny.
Podle našeho názoru bude varianta 2 bude výhodná pouze pro zaměstnavatele s výrazně vysokým množstvím neschopenek. Pro běžného zaměstnavatele je výhodné zůstat varianty 1. Stát si to zřejmě dobře spočítal. Rozhodnutí však musí každý zaměstnavatel učinit sám.